Jsme fotoklub. Na večírek jsme si pozvali nahé modelky do ateliéru. Všichni fotili modelky. Já fotil ostatní, jak modelky fotí. Protože to mi přišlo zajímavější.
Přiznám, že tohle rozhodnutí přišlo spontánně. Přišel jsem s foťákem, ateliér byl dobře osvícený, modelky připravené, kolegové natěšení. A pak jsem se otočil a začal fotit je. Soustředěné tváře za hledáčky, ruce nastavující clonu, zklamaný výraz po záběru, který nevyšel.
„Nejzajímavější věc v místnosti nebyla před objektivy. Byla za nimi."
Tohle je ostatně přesně ten přístup, který mě na fotografii baví: nevyfotit to, co všichni čekají. Místo aktu na pódiu zachytit člověka, který ten akt hledá v hledáčku. Jeho soustředění je čistší než jakékoli pózování.
O co tam vlastně šlo
P.C.W. je fotoklub, kde se schází lidé s různými přístupy k fotografii. Večírek v ateliéru s modelkami je klasická příležitost procvičit světlo, kompozici, práci s exponovanou tematikou. Každý si z toho odnese jiné snímky.
Já si odnesl snímky z druhé strany objektivu. Kolekce je malá — šlo o večírek, ne o velký projekt. Ale pár záběrů mě těší víc, než kdybych fotil to, co bylo původně v programu.
