Aikido je bojové umění plné jemnosti a preciznosti zároveň. Rychlé úchopy, páky, hody — a přitom spolupráce místo soupeření. Fotit ho je výzva. I potěšení.
Aikido cvičím 3 roky, takže prostředí dojo znám zevnitř. Vím, kdy přijde hod, vím, jak vypadá správný úchop, vím, kde v místnosti bude světlo. To je možná největší výhoda — nepotřebuji vysvětlovat, co se děje v záběru, protože to sám prožívám.
„Fotografie aikido není o zachycení dramatu. Je o zachycení přesnosti — a té bývá v aikido víc než kdekoli jinde."
Kolekce Aikido zblízka vznikala postupně. Chtěl jsem zachytit nejen techniky — jejich názvy budu k fotkám postupně doplňovat — ale také tváře cvičenců při práci. Soustředění, námahu, někdy i úsměv po dobře provedeném hodu. To jsou věci, které se na záběrech z dálky ztratí.
Světlo v dojo
Světlo v dojo je typicky tvrdé a umělé. Pracoval jsem bez blesku, v černobílém zpracování. Zrno a kontrast mi v tomhle kontextu vyhovují víc než čistý digitální obraz. Pohyb není čistý — proč by měla být fotka?
Průběžně doplňováno
Nafoceno je mnohem víc, než co teď vidíte. Kolekce se bude postupně doplňovat — spolu s popisky jednotlivých technik a úchopů pro ty, kdo aikido neznají a chtějí pochopit, o čem to celé je.